Jan Paldus

Co tě na tvé práci nejvíce těší?
Těší mě na ní vlastně všechno. Dělám práci, která mě neuvěřitelně baví a především naplňuje. Když vidím ten vývoj klienta, jak se z nesmělé potencionální oběti stane postupně sebevědomý soupeř agresora – jsem pak opravdu nesmírně spokojený.

Jak bys charakterizoval způsob, kterým učíš sebeobranu?
Na svých kurzech sebeobrany věnuji dlouhý čas nejen samotným technikám boje (obrany), ale také komunikaci s agresorem a prevenci. Na tyto aspekty se často zapomíná a přitom jsou v rámci sebeobrany nesmírně důležité.

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch?
To, že se za mnou lidé vracejí.

Měl jsi někdy možnost použít sebeobranu přímo takříkajíc „na ulici“?
Velmi často. Kromě několika napadení, kdy jsem se bránil také proti noži, jsem roky pracoval jako vyhazovač. Díky tomu vím, jak reagují lidé pod vlivem nejrůznějších návykových látek. Zjistil jsem, že mnoho technik, které jsou funkční v ringu a na tatami, na ulici nemají šanci. Ostatně ulice je naprosto odlišná od sportoviště…

Kdo byl tvůj nejzajímavější klient?
Každý klient je něčím zajímavý. Ale pokud se jedná o známé tváře, tak moderátor ČT Tomáš Vzorek. Určitě také finalistky Miss 2016, které jsem měl možnost učit sebeobranu ještě před finálovým večerem.

Jaký máš vzor v oblasti bojových sportů/umění?
Těch je! Jako kluk jsem měl vzory v akčních hrdinech. Dnes to jsou spíše osobnosti bojových umění, za kterými jsou vidět výsledky. Moc jsem si oblíbil Richarda Busstilla [wiki]– to je neuvěřitelný člověk. Také velmi uznávám svého přítele z Polska – Wojciecha Adamusika.

Proč by se měli lidé učit sebeobranu?
Pro sebe a pro případ „kdyby“. Kdo je připraven není překvapen. Často slyším:
„Ještě se mi nic nestalo.“
„Nepotřebuju se umět bránit, nechodím nikdy sám/a.“
„Utekl/a bych.“
Nezřídka se mi klienti, kteří již byli napadeni a přišli ke mně na kurz, svěřili, že si toto bohužel také říkali…